Výlet do Ústí – Ústečtí lvi vs. AZ Havířov

ústí

Jako každoročně na první zápas venku náš AZetek míří na sever Čech, do Ústí nad Labem. Jako každoročně na zahajovacím výjezdu nesmím chybět. Letos mám však obavy, zda nebudu nucena v hledišti hostí fotit selfíčko. Hraje se v pondělí, do Ústí je to docela štreka, Havířovu se na ledě lvů nedaří. Naštěstí se v sobotu dovídám, že se z Prahy chystají přijet Gastarbajtři, ve 4 hodiny mi volá Shosty, že dorazí na hokej taky, takže domácím chuligánům nebudu muset čelit sama.

 Scházíme se před stadionem, dáme nějaké to pivko, následně v sektoru hostí vyvěšujeme vlajku (Gastarbajtrů, pro vyvěšení výjezdové RBH flagy nebyla splněna potřebná kvóta 3 lidí, navíc jsme ji stejně s sebou neměli). Celkem se nás schází 9, což je vzhledem k neatraktivitě soupeře a termínu celkem slušný počet.

Utkání začíná, v první třetině se hraje celkem pěkný hokej. Vzhledem k nevalné akustice místního zimáku nefandíme, jen po góle spustíme oslavu a točíme šálikama. Je nás slyšet docela hezky, hala je po rychlé vyrovnávací brance naprosto opařená a ticho.

Druhá třetina je z našeho pohledu smutná, padá jeden gól za druhým, takže zkoumám místní fanoušky. Domácí kotel je zaplněný docela slušně, nicméně neustálé třískání do bubnu společně se špatnou akustikou způsobuje, že málokdy slyšíme, co příznivci lvů vlastně křičí. Většina z nich má oblečené dresy, pod kotlem nějaký malý capart mává čímsi, co připomíná froté ručník.

O přestávce se někteří odcházejí občerstvit, zatímco jiní stráží vlajku a baví se diváckou soutěží, která probíhá na ledě, jejímž hlavním hrdinou je „Kluk, co ukradl řetízek“ (kdo neví, o koho go, nechť si dotyčného vygooglí).

Naši kluci nastupují do poslední části utkání, doufáme, že deka ze smolné druhé třetiny je už pryč. Hráči jdou do toho po hlavě, bojují, snaží se. Za to velký obdiv a dík, většina lidí by se na něco takového za stavu 6:1 už vykašlala. Ačkoli je nám jasné, že na otočení zápasu je málo času a nejspíš se havířovským zázrak nepovede, užíváme si a slavíme každý gól.

To mě znova přivádí k domácím fanouškům. Je jasné, že atmosféra na stadionu klesá a roste v závislosti na tom, zda domácí tým vyhrává nebo ne a jaký se hraje hokej. Absolutně ale nechápu, jak může někdo za stavu 7:4 být zticha a nepodporovat svůj tým. Vrcholem všeho pak je, že domácí příznivce musí „rozeřvávat“ hlasatel… Ostudy.

Zápas končí, kluci si podají ruku se soupeři a přijíždějí poděkovat i nám k sektoru. Navzájem si zatleskáme, připomeneme jim, že „Vždycky jsme s váma“ a rozloučíme se. Mizím ze zimáku rychle, věnovat se „předmanželským povinnostem“, ostatní ještě chvíli setrvávají na stadioně a dostávají od Kaňoura lahvinku na cestu do Prahy.

Bohužel, smůlu v Ústí se nám prolomit nepodařilo, tak snad ukradneme bodíky v sobotu Vepřům.

(Sepsala Slonica)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.