Vydařený pátek třináctého … aneb hokejovo–fotbalový večer ve Vítkovicích

13

Když zjišťuji, že se česká fotbalová reprezentace objeví po dlouhých patnácti letech v Ostravě, tak začínám sondovat, kdo by měl zájem navštívit toto přátelské „slovanské“ utkání se Srby. Fotbalovému mači předchází ve vedlejší aréně hokejové extraligové ocelářské derby a bylo by škoda ho nezhlédnout. Ve třech se tedy domluvíme, já objednávám přes internet čtyři vstupenky na fotbal a zajišťují se lístky i na hokejový předzápas. Čtyři, protože se vždy najde někdo, kdo si vzpomene, že by chtěl jít taky.

Nakonec se tedy scházíme v Ostravě na parkovišti před hokejovou arénou a jdeme naladit formu do místní nálevny Hastrman. V okolí stadionu se už pohybuje hodně fanoušků v dresech a se šálami obou dnešních hokejových soupeřů a taky se začínají objevovat fotbaloví repre fans.

1

Ostrava aréna se začíná plnit pomalu, po úvodním buly jsou ještě tribuny prořídlé, ale desetitisícová kapacita se nakonec téměř celá naplní. Support ze strany Vítkovických je na vysoké úrovni, oproti Třinecké Werk aréně se občas přidává i zbytek tribun. Sektor domácích vlajkonošů je celý dookola ověšen modrobílými vlajkami.

2

 Třinečtí z počátku vytahují svoji prezentaci, plachtu přes celý sektor, na ní něco nekvalitně namalovaného asi ke zrodu obou klubů (znaky, roky založení…?), ale co přesně tam bylo a co mělo znamenat moc nevíme, protože naše místa se nacházely na druhé straně stadionu, kde se ne moc kvalitní choreo nedalo přeluštit. Pod kotlem Slezanů visí jedna celkem slušná vlajka (Oceloví maniaci). Jejich fandění, alespoň podle vizuálního odhadu je zpočátku na nějaké slušnější úrovni, ale díky vývoji zápasu postupně opadá, až se téměř vůbec nefandí, zpočátku plný sektor se postupně vylidňuje, pokřikuje se směrem k hostující střídačce, pravděpodobně proti kouči a zvedají se ruce při gólech soupeře z Moravy.

3

V polovině první třetiny vytahují svoji choreografii i domácí, na plachtě přes celou boční tribunu B je v černo–bílém provedení nad nápisem „Methan City“ vyobrazena silueta města s nějakou postavou, podle fotek velmi povedené.

4

O první přestávce jdeme ochutnat místní klobásku, je vařená s jedním chlebem, nebo rohlíkem, chuťově celkem dobrá, s křenem, hořčice a zelí si může každý vedle u pultíku nabrat kolik chce. Pivo se čepuje Ostravar, ale kousek od našich sedaček pod tribunou čepují Radegast, takže o pitný režim mít obavy nemusíme, aspoň tedy na hokeji, na fotbale…, ale o tom později.

5

6

Vítkovičtí hráči utkání jasně vyhrávají (7:0), vyhrávají i vítkovičtí fanoušci na tribunách, jak ve fandění, tak v prezentaci. Venku po zápase proběhnou drobné strkanice, při snaze vítkovických zapůjčit si nějaké suvenýry z gorolských krků.

7

8

9

My se mezi tím v klidu u auta občerstvujeme pochutinou z plzeňské části Božkov s Albrechtickými kamarády a pomalu se přesunujeme k Městskému stadionu SSK Vítkovice, kde se odehraje druhá část naší páteční zábavy – fotbalový mač Česko – Srbija.

10

Na „fotbalový“ stadion se dostáváme s velkým předstihem a doufáme, že v klidu bez front ochutnáme grilovanou klobásku a zapijeme jí čepovaným pivečkem. Ochranka nás po prohlídce pustí do sektoru D, kde máme vstupenky…a ejhle, náš sektor D5 je za plotem! Po doptání jak se máme usadit na svá místa, nám bylo řečeno, že musíme ven, ale vstupenky už byly označené! Nakonec nás po vyhubování pouštějícím pořadatelům, plus ještě několik dalších špatně nasměrovaných fanoušků převedl nějaký jejich šéf do správného sektoru. Naše první kroky míří ke stánku a přichází šok. Pivo čepují, ale jen nealko Birell, tak si dáme něco, co nazývají na ceduli hamburger a chcou za to 50,-Kč. Ten hamburger byl smažený studený sýr v suché studené housce s trochu zelí…ostuda. Dokonce o přestávce došel v některých stáncích i ten Birell a včetně veškerého nealka, tak se někteří fanoušci českého fotbalu museli občerstvit buď v jiných stáncích, kde ještě nějaké pití zbylo, anebo tekoucí vodou na záchodcích.

11

12

Tribuny se po menších zmatcích s pletením si sektorů zaplnily do posledního místečka a mohli si společně zapět českou státní hymnu. Srbských fanoušků se moc na stadionu neukázalo, jen byly k vidění asi dvě národní vlajky a jedna menší klubová, asi Grobarů z Beogradu. Českých vlajek s názvy různých měst a vesnic jako vždy na repre viselo dost, plus pod tribunou C baníkovská „Chuligáni z Bazalů“. My nad sebe na zábradlí věšíme menší – výjezdovou RumBoys, která je na začátku TV přenosu představena divákům u obrazovek. Hlasová podpora se rozjíždí pomalu, ale postupem času i zásluhou výsledku, se fandí docela dost. Lidi křičí ty klasické české repre pokřiky, skáčou hop-hop-hop a stadionem oběhne několikrát mexické vlna. Občas si fanoušci zařvou na pana Šafarčíka, že by se mohl poroučet z baníku a jednou nezapomenou pozdravit Míru Peltavena.

14

15

My sedíme za jednou z branek a máme problém odhadnout co se děje před brankou na protější straně. Stadion je prostě více atletický než fotbalový. To nám, ale nevadí, fotbal si užíváme, napájíme se z famfloků, které jsme si prozíravě nechali odležet v autě přes hokejové utkání, čtyřikrát si zařveme gól a i přes počáteční zmatky se záměnou sektorů, při nesmyslném zákazu piva na stadionu, ubohém občerstvení i přes daleká panoramata hřiště jdeme z fotbalu nadmíru spokojení a po příjezdu do Havířova se ještě můžeme občerstvit v místních otevřených nálevnách.

16

17

Tímto nám ale úspěšný víkend ještě neskončil, v sobotu nás mile překvapili naši borci z Azetu, když si poradili s „extraligovými“ sešívkami a v neděli vše završily vítězstvím na ruskama ve finále FedCupu naše tenistky.

Škoda, že nám maximální spokojenost tohoto víkendu zkazili magoři v Paříži…

Bradka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.